Pavol Rankov: Dům
(Brno: Host 2019)

Dvojí rekonstrukce minulosti

ISBN: 978-80-7577-806-2

Můžeme se nad tím podivovat, ale již jsme si zvykli, že takřka jinak, než v překladech slovenskou literaturu nečteme. Několik málo jejích autorů má pak to štěstí a jejich knihy u nás vyšly. Pokud se tedy řekne současná slovenská literatura, tak je velká šance, že si český čtenář mezi jejími prvními autory vybaví jméno Pavola Rankova. Ten se již u nás etabloval dostatečně, byť bohužel jen jako jeden z mála. Což je škoda, neboť dění u východních sousedů rozhodně stojí za pozornost.
U Rankova na tom má zásluhu především nakladatelství Host, které již vydalo dva překlady jeho románů (Matky, Stalo se prvního září) a nyní přichází s překladem třetím Legenda o jazyku. Nepomucký 1972. Dohromady tvoří autorovu trojici historických próz. Překladu románu se tentokrát ujala Petra Darovcová, která ostatně přeložila i další Rankovovu prózu Malá dunajská válka: Politický thriller z možné současnosti, která takřka souběžně vyšla v nakladatelství Mladá Fronta.
Pozornost však zaměříme pouze ke knize první. Ta nás seznamuje s šesti týdny v životě mladých historiků, kteří se po nástupu na vysokou školu v čase rozbíhající se normalizace zabývají studiem osobnosti Jana z Nepomuku. Školní zadání se změní v osobní zaujetí a prolíná se s příběhem právě tehdy probíhající exhumace světcova těla. Přehnaný zájem studentů o osobu světce neunikne pozornosti státní bezpečnosti. Možná je to dáno generačním a časovým odstupem, ale na počínající studenty prvního ročníku historie působí postavy až příliš samostatným dojmem, minimálně pro dnešního čtenáře. Dramatické vyvrcholení, které se odehraje na posledních stranách, jejich životy nenávratně poznamená, jak poznáváme z líčení odehrávajícího se v současnosti.
Prolínání všech tří časových rovin je zdařilé. A byť se jedná o další z návratů do minulosti, je naštěstí netuctový a zvládnutý s bravurou zkušeného vypravěče. Také se nejedná o výlet do archivu státní bezpečnosti, to spíše o exkurzi romanopisce do českých středověkých dějin. Právě proměna Johánka z Pomuku ve svatého Jana Nepomuckého, cesta, která vedla k jeho prohlášení za svatého, román ozvláštňuje.
Rankov je přesvědčivý vypravěč. Tentokrát snad i díky tomu, že k románu částečně čerpal inspiraci ve vlastní rodině. K látce přistupuje bez romantizujícího retro nádechu, tolik obvyklého pro české autory. Jemná paralela dvou mučednických smrtí, které oddělují staletí, nenudí a zaujme.