[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog ] [nakladatelství klenov] [sloupky pro host] [časopis texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]
ISBN: 978-80-7577-911-3
Z pozdní debutantky Aleny Mornštajnové se stala v krátkém čase jedna z nejprodávanějších českých autorek. Úspěch románu Hana byl nečekaný, ale zasloužený, a katapultoval spisovatelku do řad bestselleristů. Úspěch završený i divadelní dramatizací a očekáváným filmovým zpracováním. Nic z toho není samozřejmostí a je to vydřeno usilovnou pracovitostí i autorčiným pravidelným přímým kontaktem s publikem.
Svou přízeň získává především u čtenářek, ale nejen u nich. Je pozoruhodné, u jak širokého čtenářského spektra autorčiny knihy rezonují a s jakými emocemi je zvláště Hana přijímána. Stejně tak je dobré si povšimnout prozatím spíše stoupající kvality knih i toho, že tvorba pro dospělého čtenáře se mezitím rozkošatila i o úspěšnou knihu pro děti.
Z toho všeho plyne, že očekávání ve vztahu ke čtvrtému románu jsou prostě velká a naplnit je nebude snadné. Povedlo se tedy? Je nová kniha potvrzením dosavadního úspěchu? Autorka zůstala i románem Tiché roky (2019) věrná nakladatelství Host, které knize věnovalo náležitou pozornost. A i tentokrát vychází s nápaditou obálkou grafičky Lucie Zajíčkové.
Scénou, kdy je třináctiletá Bohdana umírající babičkou podivně oslovena jiným jménem začíná příběh, který zachycuje značný časový úsek a klene se od II. sv. války až po současnost. I tentokrát velké události dějin ovlivňují ty malé, ale právě ty druhé jsou opět v popředí autorčina zájmu. Dominantní je příběh otce a dcery. Přednost mají vztahy a osudy uvnitř jedné rodiny, komplikované a z mnoha důvodů selhávající, ne zcela funkční. Někde na pozadí se sice odehrávají dějiny, ale z rodinného území vlastně příliš nevykročíme. Právě zde se odhalují dávná dramata, je odkrývána skrytá minulost a jsou odhalovány kořeny dusné atmosféry a tichých roků.
V první polovině knihy se toho zdánlivě příliš neděje a příběh je rozehráván zvolna. A to až ke zlomovému okamžiku, který zamíchal osudy celé rodiny. Tempo vyprávění pak v druhé polovině knihy nabere spád. Dozvídáme se, proč a z jakých důvodů je rodina dříve úspěšného kariéristy a straníka Svatopluka nucena opustit centrum a usadit se v autorčině blízkém Meziříčí. To však nemá nějaké výraznější rysy, je spíše kulisou a příkladem okraje.
Obecně lze říci, že charakteristika prostředí a doby jsou v knize ořezány na nutné funkční minimum, ničím příliš nezatěžují a jsou snadno srozumitelným pozadím. Pozornost je zaměřena k postavám a motivům jejich chování. Trochu sterilní spisovný jazyk bez výraznějšího stylistického zabarvení pak ještě podtrhuje vzájemnou samotu a odcizení jednotlivých postav. Všechny kosti kostlivců se nakonec ze skříní vysypou. Přesto se jedná o příběh s otevřeným koncem a možnou nadějí.
Od Hany udělala autorka po formální stránce ještě další krok dál v kompozici a budování příběhu. Jako ozvláštnění působí i to, že tentokrát jsou provázány opakujícími se větami konce a začátky kapitol z obou velmi zdařile prolnutých časových rovin, ve kterých se příběh odehrává. Ale lze mít i některé dílčí výhrady. Je to jistě otázkou osobních preferencí, ale za jistý nedostatek lze považovat absenci aspoň náznaku humoru a odstupu, jistý chlad postav a rozumový kalkul, který některé z nich spojuje. Po čtyřech románech Aleny Mornštajnové lze nabýt dojmu, že v jejich prózách se nikdo moc nesměje a panuje v nich jakési pedagogické vážno.
Proč je Alena Mornštajnová tak úspěšná? V čem tkví její poutavost? Na to není snadná odpověď. Při bližším pohledu ale zjišťujeme, že se jedná o prózy, které kráčí čtenáři vstříc a příliš otázek a výzev nekladou a ani za sebou nenechávají. Neboří se žádná tabu, neposouvají žádné hranice. Čtení próz je vlastně pohodlné. Ale právě to určité části čtenářské veřejnosti vyhovuje a vyvolává až nadšené přijetí. Ale vlastně proč vlastně ne, když autorka umí objevit nové příběhy, zachytit psychologii postav, oslovit širokou veřejnost. Prostě vypráví příběhy a vypráví je dobře.
V dobrém slova smyslu se jedná o čtenářsky přístupná díla, přijímaná s nadšením i kriticky. S autorčiným stoupajícím věhlasem automaticky sílí obě strany tohoto spektra. Sdělnost, čtivost – to jsou základní charakteristiky psaní Aleny Mornštajnové. Navíc se talent potkal s pracovitostí a je dobře, že u čtenářů se objevila nová výrazná a zapamatovatelná tvář.
V novém románu pozorujeme narůstající vypravěčské sebevědomí autorky, ale i v dobrém slova smyslu zachování čtenářské přístupnosti. Po úspěchu Hany bude těžké čtenáře nezklamat, ale domnívám se, že Tiché roky, které jsou jiné, intimnější a vyzrálejší, jim tuto šanci nedávají. Na náhodu to nevypadá, ale zdá se, že Aleně Mornštajnové se to zase podařilo a autorčin čtvrtý román má šanci být podobně úspěšný jako ten předchozí.
Připomínky zasílejte na pkotrla@gmail.com, příspěvky nelze přetiskovat bez vědomí autora.
Přečtěte si, co píšu na blogu:
Marek J. Vavřinec: Krajinou Bohů, démonu a lidí (přidáno 05. 06. 2023)
Jeden příběh dvojím perem 2023 (přidáno 01. 06. 2023)
Vektor radosti (přidáno 21. 05. 2023)
Čtení Aleny Mornštajnové na Bystřičce (přidáno 25. 04. 2023)
Stínový profil (přidáno 17. 04. 2023)
[kotrla.com] [seznam recenzí] [pak - blog ] [nakladatelství klenov] [sloupky pro host] [časopis texty] [fotografie] [scriptorium] [aluze]